Držím se v životě spousty pravidel. Některých proto, protože mě k tomu vede moje vědomí a svědomí a nějakých z velmi prostého důvodu - abych měla co porušovat. Nerada chodim na červenou, nenechávám zapálené svíčky při odchodu z bytu, nevyhazuji dvd Star Wars, ačkoliv je nemám kde přehrát a nikdy v mhd nedělám, že nevidim těhotnou, abych si mohla v klidu číst.. Ale rozhodně piju raději v týdnu, proběhnu každou louží, jim i pozdě večer, nezálohuju si kontakty, nevyvracim lidem v mhd, když si myslí, že jsem těhotná a já si chci v klidu sednout a zásadně se mi nelíbí ta lehčí cesta.
Na letošek jsem si slíbila, že budu víc spát, budu chodit na rande, přestanu vykřikovat nápady s nutkavou potřebou okamžitě je realizovat a budu méně sarkastická, ironická a zrychlená. A taky že budu víc odpočívat. Máme 1.března a já si vzala dovolenou.. Vstala jsem až v 7 (protože jsem usla ve 2), problikla mi hlavou myšlenka, jaké to asi je, když vás vážně shodí z letadla (tandemové seskoky u Příbrami vypadají zatim nejlépe) a oběd si dám za běhu, protože musím letět vyřídit tisíc věcí. Nebrala bych to tak, že jsem dost brzo selhala, ale jako fakt, že mám do konce roku ještě dost času na nápravu!
,,Mám přinést nějaké jídlo? Třeba čínu a koláč?"
,,A kam pro to půjdeš?"
,,Nikam. To jsem vařila a pekla. Jdu do sebe."
,,Aha.. Tak to nemusíš, Čůza je ještě na veterině, tak by se to tu zkazilo."
,,Janino! Nebuď tak sarkastická nebo vyhyneš!"
Něžné naznačení, že ani tenhle bod mi zatím moc nejde.. Nejde. Já vim. Nedávno jsem vyděsila mladíka z oddělení kuchyňských potřeb, kde jsem si právě vybírala nové nože, když jsem mu na dotaz ,,Nad čím přemýšlíte, slečno?" odpověděla ,,Nevíte, kolik let je za vraždu?". Ale já si prostě nemůžu pomoct. Vypadne to ze mě rychleji, než když Bolt dobíhá do cíle.. Ale držim se. Když se mě kamarádka zeptá, co si má večer pustit, neodpovím jí "plyn/vodu/krabici na hlavu", ale zapátrám v paměti po nějakém odpočinkovém filmu..
Faktem ale zůstává, že něco ke mně asi prostě patří. Když se chystám v pátek na drink a předem hlásám, ať je mi sebráno víno včas a já v sobotu netrpím jako kočka po kastraci a zbyl mi čas i na spánek, pravděpodobně mi po vašem dobře míněném zásahu bude chutnat ještě víc (ale díky, Pájo, za snahu.. já asi tajně doufala, že dorazím s tak dobrým načasováním, že už si to nebudeš pamatovat)).. A pokud mi vážně nahrajete na smeč, můžu se snažit dát ruce za záda, ale ta malá mrcha, co ve mně (ne)spí, prostě šanci využije..
A jak je to s tím randěním? Na to asi pořád odpovídám jako tady!:) Ale je teprve březen a tak mám pořád čas, učit se pít a běhat ve dvou (nebo teda ve třech - zrovna tohle jsou věci, kde totiž platí "jaký pán takový pes)...
