Srdce na dlani a žaludkem toho mnoho prochází..

Kdybych neplánovala "den zamilovaných" pro klienty, asi bych tenhle svátek zvládla úspěšně ignorovat.. Nebo minimálně bych měla nasazenou stejnou taktiku, jakou využívá Čůza, když se jí snažim přivolat - "je dost jasný, co to znamená, ale určitě to nebude na mě".. Je to tak. Květinářství mají otevřeno do noci, ve Sparkysu je víc zoufalých chlapů, než dětí a restaurace doprodávají týdenní menu za dvojnásobnou cenu.. Valentýn.

Když jsem byla ráno běhat se psem, moc jsem  nechápala, proč jí chce ten opilý mládenec, co se nám potácel před domem, krmit právě tulipány.. Rychle mi to vysvětlil. Nebo spíš Čůze. ,,Počkej, počkej. To vlastně nepapej. Stará by byla nasraná, že jsem zlitej jak prase, prospim celej den a ještě zapomenu na toho.. Valentýna.". Lehce jsem se usmála, zatáhla za vodítko a ve chvíli, kdy jsem málem srazila informační tabuli před vchodem do místního baru, pochopila jsem, jak si na ty květiny ten nebožák vzpomněl a proč se zároveň vrací domu v tomhle stavu "Dnes Valentýnská akce. 2 x vodka + Red Bull za 110Kč!!" Podle toho, kolikrát málem letěl k zemi cestou na metro, sice soudim, že křídla mu to nedalo, ale aspoň ušetřil a zbylo mu na ty tulipány..

Oběhla jsem naše tradiční kolečko, které už si zásadně neměřim, protože je většinu cesty podél Vltavy a já tedy několikrát letim vpřed, když se čuba rozhodne, že to hejno labutí musí nutně rozehnat nebo že zrovna když běží ukázněně vedle mě, je třeba se zastavit a zvednout klacek. Nejednou jsem díky těmhle jejím nápadům dobíhala domu jako po bahenních lázních. Nejhorší kombinace ovšem je, když s náma běží kamarád Jiří. Je to totiž fotograf. A z mé zkušenosti musím potvrdit, že tenhle druh lidí je neustále v pozoru a vždy připraven. Místo vystajlovaných fotek aka sexy Běhna mám zásobu momentek s pády, ve vlasech místo větru bahno a v očích žádná jiskra, ale rudo. Nikdy nepochopim, jak dokáže i tyhle momenty zaostřit. Tentokrát jsem to přežila bez pádu a dokumentace a cestu zpět vzala přes večerku a koupila si čokoládu s valentýnskou slevou. Štěstí, že jsem na ní nedostala chuť až v pondělí. Stála by mě pak 2x tolik a ještě by to nebyl důkaz sebelásky, ale prostě jenom čokoláda.

Doma jsem si otevřela počítač a začala promazávat fotky a dokumenty, protože paměť na disku se zmenšuje stejně rychle, jako ta moje. Když jsem procházela složky, zjistila jsem ale, že co již můj "disk" hodil do koše, ten na notebooku stále pamatuje. To zvíře, co mi podřimuje u nohou, bylo stejně praštěný i víc jak dva roky zpátky a ta běžecká bunda dostala bahenní zábal už tolikrát, že mám nárok pořídit si novou. Good point - to udělám hned příští týden. Taky jsem si vzpomněla, že "mít srdce na dlani" není zdaleka taková romantika, jak se říká a nohy se mi u toho sice podlomily, ale nebylo to zrovna dojetím. Básníci a scénáristi z Hollywoodu asi nebyli nikdy na pitevně.

Ač jsem během nuceného vyznávání citů tak trošku Grinch, poučila jsem zadané muže ve svém okolí, že když nechtějí kupovat jen jednu kytku, mají koupit tři, protože sudý počet se nedává a že pokud jdou pozdě na sraz, neměli by teda jednu tu kytku vracet zpátky, ale naopak skutečně ještě jednu přidat. A protože neděle mi vždy přišla jako ten den, kdy je dobré trávit čas s rodinou (nebo nemuset vařit), pozvala jsem se na oběd k našim. Spokojeně sedim u stolu a za zvuku pračky a fotbalu konzumuji kachnu. Řiká se, že láska prochází žaludkem. Budiž. Ale pochybuju, že chutná stejně dobře, jako tenhle opeřenec.

Srdce a žaludek jsou na prvním místě hlavně orgány. A potřebujeme je každý jeden den v roce. Když už teda máme tendenci spojovat je tak intenzivně s city, možná by nebylo na škodu, si tenhle fakt uvědomit a pro tu čokoládu (si) zajít, i když na ní není sleva ve tvaru srdce a ty tulipány donést domu, ač jsem na ně neušetřil díky vodce v akci "pro zamilované" (pro každýho, kdo je ochotnej to zaplatit a nevyhodit hned u baru). Srdce tluče a žaludek tráví nejen 14.2... Na druhou stranu. Kdy jindy takhle vydělá i květinářství, co neni u hřbitova a prodej plyšových srdcí i mimo kolotoče a střelnici. Já si jdu dát s láskou dvojku vína a pusu rodičům, že mě za ty vtipy, pády a neplánované obědy ještě pořád nezabili. Jo a na zdraví! Bez toho to stejně nejde.. #srdcenadlani #laskaprochazizaludkem #marryme #itsnotaboutvalentinesday

Vezmi nohy na ramena.. Kdo uteče, vyhraje!

,,Jani, zdrhej!"
,,Co je??"
,,Tamhleten kluk Tě chce pozvat na kafe.."
Ha ha ha ha ha... Už je to tu zase. Z fáze dohazování se přechází do fáze útoku a ironie. Není to ani pomalými, nenápadnými kroky. Je to rychlost jako na cílové rovince. Jednou (no dobře, možná víckrát) člověk někoho odmítne a hned je z něj nevěsta na útěku. Ale ono ani tohle není poslední fáze.. Ta je totiž taková, že nejsem já se smíchem varována před muži, ale muži jsou s vážnou tváří varováni přede mnou (tohle dodávám i proto, abych se měla jednou čim bránit, až budu rodičům vysvětlovat, proč ve 40 neslavim výročí svatby, ale popíjím prosecco s kámoškama svojí vdané neteře)..

Jsem ženská, takže se mi dost střídají nálady. Jednou mě něčim pobavíte, druhý den se můžu za to samé urazit. Jednou si mě udobříte vínem, druhý den... Nic, tohle beru zpět. Vždycky si mě udobříte vínem. Každopádně občas klopím oči a děsím se představou, jak před menopauzou vařím guláš svým dvěma psům a chodím dávat dobrou noc pěti kočkám, jindy dokážu vypnout prsa (ok.. tak hrudník, vypnout hrudník) a otočit narážku ve vtip, z trapasu udělat historku pro kamarády z morký čtvrti a z nutného odreagování před výbuchem vzteku a velkym zadkem, závislost a základ pro blog. Takže o čem jinym bych mohla psát než o běhání, chlapech a utíkáním před chlapama a bez chlapů..

Letos jsem se rozhodla, že si odběhnu i pár závodů. Vlastně jsem to původně neplánovala, jenže jeden můj nejmenovaný znamý, který propadl sushi, knihám, útěkům a běhu (ahoj Richarde) mě inspiroval a poprudil a postavim se na start (o cíli si zatim iluze nedělám) běžecké Jizerské 50, 2 závodům ze série Běhej lesy a jednoho, co je pro mě jako šitý na míru - NoMen Run = žádnej chlap přede mnou, žádnej chlap za mnou a ještě je to celý v růžové. Navíc se organizační tým skládá z holek, co působí nejen zapálené pro věc, ale jako ty, co vědí, že v cíli mě mají křísit proseccem a medaily chci z čokolády! Mimochodem, tohle je týmový běh. Já jsem sice pipina, co po prvnim kilometru zabloudí, ale "kdybys někdo chtěla", tak hledám dvě Běhny do týmu, takže napiš a můžu Ti pokazit výsledek..

Takže sorry. Zase se neposeru a na zadek si lepim heslo #KdoUteceVyhraje.

P.S.: Vítám i pány s autem a transparentem podél trati.. Nakonec ať má ten zadek kdo odvézt a kdo na něj koukat, že jo.

#AKafeStejnePijuJenomVPraci